láska usychá rychleji než sperma a jsem zpět

Charles Bukowski by včera oslavil sté narozeniny, portské, dostihy a sex mají důležité místo v mojí knihovně od roku 2012 a do dneška považuji za své největší klišé, že právě on tohle místo má.

Během střední jsem nevěnovala pozornost žádné “klasické” literatuře. Stařec a moře i Petr a Lucie jsem přečetla až dva roky po maturitě a od Čapka jsem přečetla jenom Dášenku, kterou mi pravděpodobně stejně četla máma. Čtenářský deníky jsem kopírovala z internetu a do sešitu je přikládala pomocí sešívačky. Když se ale řekly Všechny řitě světa i ta má, zvládla jsem dočíst poslední povídku ze sbírky během dvou dnů.

Tak jsem četla Bukowskiho, Welshe, Burroughse, Selfa a další. Jediného Kerouaca jsem nikdy nedočetla. Představovala jsem si, jak budu psát prózu, kalit víno, žít prostě, poslouchat jazz. Takovej ten správnej bohémskej život. To by pravděpodobně fungovalo, kdyby moje podstata nebyla rozmazlená duše, co má ráda drahé věci. Je 21. století. Na psacích strojích se už nepíše, vinyl poslouchají akorát hipsteři a sázet na koníčky je v mém případě stejné pozérství, jako sázet na fotbal.

Tak rok zpátky jsem přišla s pojmem psychického rozpoložení, které jsem nazvala roztříštěná osobnost. Google mi po zadání tohoto hesla nabízí definice poruch osobnosti a číslo na terapeuta. Já bych však tak daleko nezacházela, byť některé charakteristické znaky se u mě vyskytují. Roztříštěnou osobnost v mém pojetí vnímám jako stav, kdy se mysl pohybuje ve dvou polohách, a co týden, měsíc se žene za jinou. Tohoto stavu docílila vychýlením směru své všední cesty a nastavováním si cílů, které nekorespondují s těmi původními. Obě dvě polohy jsou diametrálně odlišné, a balancování mezi nimi může být až katastrofální, ale když se správně uchopí, chutnají jako White Russian.

Otevřela jsem to Bukowskim, tak to Bukowskim i zavřu.

„Některým lidem se líbí, co děláte, jiní nenávidí to, co děláte, ale většině je to prostě úplně jedno.“

Takže tak. Jsem zpět. Polohy, nepolohy. Jako Hannah Montana si budu brát to „nejlepší z obou světů.“ Stejně už každý ví, že Tereza Jednička je ve skutečnosti Tereza Kovandová.

  1. Taky netrpím žádnou psychickou poruchou, a přesto se vidím celkem roztříštěně. Nesnáším křižovatky, protože bych se nejraději vydala všemi směry najednou (nebo klidně i postupně), ale zase svůj život miluji právě pro tu spoustu možností, které mám a pro tu svobodu, s níž se můžu rozhodovat, co dál.

    Skvělý článek s hlavou a patou a doufám, že budeš psát dál! 🙂

    Líbí se 1 osoba

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s